close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Stop...Please - 3 díl

28. ledna 2014 v 17:37 | Kriss |  Povídky-
Title: Stop...Please
By: Lottie
Part: 3.díl
Sobota. Snad jediný den,který mám upřímně ráda. Nemusím do školy a tak ani nemusím poslouchat narážky,nebo snášet fyzické tresty. Pořád se,ale nemůžu zbavit myšlenky že můj život za nic nezmění. Rychle jsem zatřepala hlavou,abych tuhle myšlenku zahnala. Venku se udělalo hezky,což se v Anglii moc často nestává. Proto jsem se rozhodla jít ven. Na čerství vzduch. Jelikož jsem stále byla v pyžamu,přešla jsem k mé skříni s oblečením. Nakonec jsem si vybrala legíny s různými tvary a k tomu mentolově zelený svetr. V předsíni jsem si nazula černé Vansky se zlatými cvočky a mohla vyrazit. Měla jsem namířeno do nedalekého parku.
Pode mnou to lehce křupalo,jak má váha našlapovala na štěrkovou cestičku v onom parku. Konečně. Došla jsem až na konec parku a uviděla 'mou' lavičku. Vždycky jsme sem chodívali s Jimmym. Je tu krásný výhled na jezero. Jenže zřejmě nejsem jediná,kdo sem rád chodí. Seděl tam hnědo vlasý chlapec a něco si broukal. Nevím co to bylo za píseň,ale melodie byla velmi chytlavá. Odvážila jsem se přiblížit a oslovit chlapce.
"Ahoj. Mohu si přesednout," trochu ucukl hlavou jak se lekl. Otočil se na mě a já byla okouzlena jeho čokoládovými kukadly. Usmál se a chystal se něco říct.
"Jistě,asi nejsem jediný co tu rád sedává viď? Mimochodem jsem Liam." natáhl ke mě ruku. Já si sedl na druhou stranu lavičky a jeho ruku přijala.
"Jmenuji se Summer." broukla jsem skoro neslyšně.
"Promiň. Asi jsem přeslech tvé jméno." podíval se na mě já znervozněla tak,že jsem nebyla schopna slova.
"Summer." řekla jsem trochu hlasitěji.
"Máš moc pěkné jméno," pustil mou ruku a znovu se na mě zářivě usmál.
"Děkuju. A máš pravdu,chodím sem často,ale tebe jsem tu ještě neviděla." trochu jsem se uvolnila a začala konverzaci.
"Jo jsem tu nový."
"Aha." otočila jsem se na jezero a sledovala tu nádheru. To trapné ticho přerušil až jeho zvonivý hlas nesoucí se jemně okolím.
"Nastupuji na Uměleckou Akademii. Kam chodíš ty?" zeptal se a já se pousmála.
"Na tu samou akademii. Dělám zpěv a kreslení. Co děláš ty?" otočila jsem se zpět k němu.
"To je báječné. Já dělám zpěv a hraní na klavír." celý se rozzářil.
"To jsem vždycky chtěla umět."
"Mohl bych tě to třeba jednou naučit,"usmál se na mě.
"Vážně? To je skvělé." Je to zvláštní. Od smrti Jimmyho jsem si nikoho nepustila takhle k tělu. A teď. Sotva ho znám a při tom mi přijde jako bych ho znala léta. Je tak bratrovy podobný.
"Víš,možná to vyzní divně,ale strašně se podobáš mému bratrovi." sotva jsem zadržela slzy.
"Tak to bych ho někdy rád poznal." je to jako by mi nasypal sůl do rány. Neudržela jsem se a už mi tekly slzy jedna za druhou po tvářích.
"Řekl jsem něco špatně?" podíval se na mě se strachem v očích.
"Ne jen... bratr je už rok mrtvý." poprvé co jsem to někomu řekla,kromě rodiny to nikdo neví.
"To je mi strašně líto. To jsem nevěděl." omluvně se na mě usmál.
"Nepotřebuji soucit. Nemohl si to vědět." otřela jsem si slzy a už se zvedala,protože se začalo zatahovat. Asi přijde bouřka.
"Už půjdu. Začíná se zatahovat." řekla jsem a začala se otáčet.
"Počkej... nechceš doprovodit domů?" bylo slyšet že je nejspíš trochu nervozní.
"No,tak dobře." rozhodla jsem nakonec.
Bohužel jsem měla pravdu v půli cesty začalo šíleně pršet a nám nezbylo nic jiného než rychle utíkat. Když jsem doběhli k mému domku byli jsme už pořádně mokrý.
"Počkej,přece nepůjdeš takhle mokrý. Jsi celý mokrý." nevěřím vlastním uším. Cože jsem to řekla?
"To by...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama